(27) A co na to Charles Bukowski?

pták celé léto pronásledoval

kočku

posmíval se posmíval se posmíval se

škádlivě a sebejistě;

kočka si zalézala pod houpací židle na verandách

šlehala ocasem

a říkala posměváčkovi něco vzteklého

čemu nerozuměl.

 

včera si kočka klidně vykračovala po příjezdové cestě

s živým posměváčkem v tlamičce,

třepotal křídly, třepotal a tloukl nádhernými křídly,

křídly roztaženými jako nohy ženy,

a pták už se neposmíval,

žadonil, modlil se

ale kočka

kráčejíc napříč staletími

mu nechtěla naslouchat

 

viděl jsem, jak si s ptákem zalézá

pod žluté auto

aby ho usmlouvala na jiné místo.

 

léto skončilo. 

––– Charles Bukowski, Ptáčku posměváčku, přej mi štěstí