(1) Jak se Janek seznámil s novou přítelkyní

Markéta vedla na Fakultě sociálních věd seminář „Hegel pro mileniály“ a každý zájemce měl za úkol jí předem poslat úvahu na hegelovské téma. Kolem stolu ve tvaru písmene Y sedělo nějakých patnáct studentů, většinou spíš studentek. Janek se cestou z Brna opozdil a úvahu spíchlou ve vlaku jí poslal až na poslední chvíli. Hegel ho nezajímal, zajímala ho Markéta, krásná a navíc tak moudrá, ne jako ta nevyzrálá Nina.

Když se Markét pustila do úvodního slova, Janek mohutně zívnul, jako by neexistovalo nic nudnějšího než filosofická přednáška. I sáhla Markéta po hromádce s došlými esejemi.

„Prostě jsem na to neměl čas,“ oznámil Janek dřív, než stačila cokoliv říct.

Vybavila si ten jeho e-mail: „Tak to jste vy, kdo mi poslal zprávu bez předmětu, bez oslovení, bez textu a bez podpisu. Úplně jste se asi vyčerpal tou úvahou, že?“

„Z posledních sil jsem připojil přílohu,“ řekl a nikdo se nezasmál.

Úvaha pojednávala o kráse a duchovnosti. Nemělo to hlavu ani patu, ale bylo tam jedno slibné místo o obojživelnících. Přečetla k tomu nahlas svou poznámku: NELOGICKÉ, MÍSTY BÁSNICKÉ, ALE ODBYTÉ.

„Nemusíte se tím vůbec zabývat,“ ujistil ji Janek, „já jsem přijel na tenhle kurz jenom kvůli vám.“ A podepřel si tváře dlaněmi, aby nebylo vidět, že se červená.

Markéta se rozhodla, že ho trochu potrápí: „Když ale píšete o obojživelnictví, mohl jste víc dotáhnout, o jaké protiklady podle Hegela jde. Nebo jak jste to myslel s tou krásou versus Tinderem?“

„To já nevím, fakt o tom nemusíte mluvit. Hegela jsem četl už dávno, vlastně jenom Patočkovu předmluvu. Přišel jsem se učit, a ne se tady ztrapňovat.“

Markéta se nad Jankem smilovala, pochválila texty ostatních a vrhla se do přednášky. Nakonec zůstal Janek ve třídě jako poslední. Chtěla už jenom zavřít okna a odejít s klíčem na vrátnici, ale když ho tak viděla, jak si přerovnává v baťohu časopisy, ve kterých s ním vyšel rozhovor, bylo jí ho najednou fakt líto. A nabídla mu, zda se nechce přidat, že jde zrovna jednomu kolegovi na pohřeb.