(26) Možná už poslední poznámka autorky

 

Kde končí fikce a začíná biografie? Janek v tomto směru povídal něco o zrcadlovém bludišti a chladnoucím bobku králíka (myslel samozřejmě zaječici). Já mám trochu jinou zkušenost. Fikce končí tam, kde někdo trpí.

Jinak řečeno, fikce způsobuje a má způsobovat pocity. Ideálně i proměňovat životy. Ten můj už proměnila. Dala mi sílu zpracovat ukřivdění a vytvořit si vlastní verzi světa, kde se ovládající stanou ovládanými.

Ten svět mě ale začal přerůstat, a žít si tak trochu po svém. Jestliže Janek dělí spisovatele na zahradníky a architekty, já si přišla spíš jak Frankenstein. Pod rukama mi ožívalo monstrum, které toho chtělo víc, než bylo v mé moci. Vypěstovala jsem masožravou rostlinu. Postavila dům, který mi padá na hlavu. A někoho to zranilo – tedy i mě to zranilo.

Svůdnost mlčení je zase tady, volá jak konejšivá abatyše v černém: Ztrať se. Buď hodná, Nino. Poddej se pocitu viny, tíživější než kdy dřív. Nebo se vydám dál, až do té jeskyně, kam jsem měla namířeno původně? Kde hoří oheň a lidé se tam zbavují svých okovů? A příliš pozdě začnu hledat smíření, ne-li s nikým jiným, tedy aspoň sama se sebou?

Celou noc jsem nespala, chodím jak náměsíčná a nevím, co mám dělat, poraďte.

(A) Nino, je čas skončit. 

(B) Nino, pokračuj.

__________________________________________________________________________

Po této anketě byla facebooková stránka „Nina vrací úder“ zrušena, z důvodu upozornění na její sporné právní i etické aspekty. Stránka tak existuje už pouze jako blog, oproštěný od těch prvků, které jí byly vytknuty.