(25) Měsíček na nebi hlubokém

„Pojď, tamhle už bude jeskyně,“ táhla Markéta Janka pryč od jezírkového krveprolití.

„A tak máš ty měsíčky nebo ne? Byl bych fakt naštvanej, kdybys je měla.“

„„A kdybych je neměla, nebo dokonce otěhotněla, byl bys štěstím bez sebe? Nemáš to s holkama trochu moc jednoduchý?“

Janek raději sklapnul. Kdyžtak si prostě budou číst a svět se nezhroutí. Slast z četby navíc trvá dýl než půlminutka sexu, ba často je i intenzivnější (vybavila se mu kampaň „knihovny jsou sexy“ a jeho oblíbené knihovnice s podvazky). 

 „Copak nevíš,“ pokračovala Markéta, „že XXX XXXXXXXXX XX XXX XXXXX XXX XXXXX? XXXXX XXXX XXXXX XXXX XX XXXX, XX XXXXXX XXXXXX X XXXXXX XXXXXX. X XXXXXXXX XXXXXXX: XXXX XX XX XX XXXXXX XXX XXXX X XXXXXXXXXXX XX. I když to bys vlastně…“

„Prosím tě, už dost! Mohla bys o ženském těle mluvit kapku romantičtěji? Takhle se mi z toho zvedá spíš žaludek než žaludový klacík.“

Janek se klausovsky pousmál nad vlastním přirovnáním.

Romantičteji… Romantizmus… Die Romantik… šrotovalo Markétě v hlavě… Myslí jako ženu podle Schopenhauera, podřízenou muži-pejskaři a neschopnou duševní i fyzické práce? Či naopak ženu svobodnou a dominantní, s bičíkem a snítkou šeříku, jako byla Nietzscheho osudná Lou? Nebo snad myslí jejich faustovskou syntézu v podobě trpitelské Markétky a božské Heleny?

„Víš co, Janku, budu si mluvit o svém těle, jak chci já. Nejsem tu od toho, abych tě vzrušovala, k tomu slouží pornografie, ale abychom se naší jedinečnou láskou dobrali k obecnému Dobru.“  

A safra, Platón… Jeskyně už musela být nadosah.  

Janek se ještě rozhlédnul po nebesích, a co tam spatřil nad korunami stromů, to ho učinilo nejšťastnějším klukem Vinohrad: „Měsíc je skoro v novu, útlejší než ustřižený nehet! Vidíš to?“

„No a?“

„Dnes v noci zkrátka není úplněk!“

„?“

„Takže přece logicky nemůžeš mít měsíčky.“

„…“