(24) Starý a mladý muž

Nahý Janek si zapomněl sundat ponožky.

Zatímco ho Markéta u jezírka masírovala, sklonil se, aby si je vyždímal, když v tom postřehnul na hladině ten odraz… To není Markéta, kdo ho teď masíruje! Je to snad Kundera? S Rothovým obočím? Nabokov? Nebo spíš Godard? Kubrick? Tarkovskij? Dostojevskij? Nietzsche…?

Janek se vyprostil ze stisku netvora s proměnlivou tváří, popadl komínek s oblečením a utíkal se obléknout za vypnutý vodopád.

Postava postávala smutně na břehu, že celá středoevropská melancholie byla proti jejímu Smutku leda náhodně vygenerovaným tématem za účelem získání grantu na uspořádání konference.

„Proč se přede mnou ukrýváš, můj synu?“ osmělil se neznámý.

„Zaprvé nejsem tvůj syn, zadruhé jsi na mě šmatal a zatřetí jsem byl nahatej!“

„Kdo ti řekl, že jsi nahatej?“

„Hele, nehraj si na Hospodina, kdo jsi doopravdy?“

„Jsem rybář. Rybář s nalomeným prutem. Zraněné mužství. Soumrak epochy trvající několik tisíc let. Kříženec víly a medvěda.“

„Těší mě, já jsem Honza, ale říkejte mi Janek. A nemyslím, že je to s patriarchátem zase tak nahnutý. Autorky nám nosí do Hosta pekáče buchet, abychom je vůbec vydali. Patriarchát se jenom feminizoval, tváří se něžněji, a o to je rafinovanější. Třeba jak si kluci předávají tu cenu Genderman roku. Nejsi takhle spíš boomer? Ti jsou dnes na odchodu, i když se z posledních sil snaží vzít svět s sebou. Víš, jako Bolsonaro, Putin, Zeman, Trump…“

Vodopád začal zase tryskat jako věčná ejakulace a Janek se rozhodl, že si v něm opláchne svůj zkrvavený ret.

Trpící rybář se zamyslel, zda ho vlastně vůbec něco bolí.

„Jak píše Kundera,“ připomněl Janek, „všemi námi protéká jeden neosobní proud, řeka misogynských představ, kterou do nás vložil Bůh, ba možná je to dokonce Bůh sám, jedna z jeho proměn.“

Čím déle si ale omýval raněná ústa, tím byl i vodopád krvavější, až tekla ze skály samá krev. Rybičky se obracely vypouklými břichy ke hvězdám a celé jezírko vypadalo jak vroucí hrnec s jahodovými knedlíky.

„Co to tam proboha vyvádíš?“ ozvala se z dálky Markéta.

Rybářovi naskákaly při představě ženy pupínky a s výkřikem „jsem rybář-návnada“ zahučel do knedlíků.

Janek se obrátil s hrůzou v očích k Markétě: „Že nemáš dnes večer měsíčky?!“