(16) Turisc many uelkam, loukls šud lav íč adr

Proti rozvášněným kritikům nastoupili těžkooděnci s obušky a slzným plynem, jednoho po druhém omračovali a převáželi k výslechu na Bartolomějskou. Prezidentův mluvčí už stačil sepsat tweet, že hlídací psi demokracie chytili vzteklinu, a premiér kázal na svém video-kanále: „Čau lidi, na rozdíl od vás jsem byl u Kunderových doma, je to náš nejlepší spisovatel, takový Baťa románu, a ty úspešné musíme podporovať, spojiť se a mít se rádi všichni.“

Jako sorry, Janku, že jsem s tebou nevydržela. Nemuseli bychom ochromovat literární scénu našimi bio-prožitky. A buď bys vůbec nepsal, nebo bys psal něco pořádného tak jako tvoje prapratetička Němcová; něco jako bestseller Babiška: O budování agro-idyly pro spodních deset milionů...  

Počkat, a kde je vlastně Janek?

Při zátahu měl štěstí hned ze dvou důvodů: zaprvé se mu při útoku zamotala šála do větví javoru a rvačka se přesunula o kus dál. A zadruhé mu pomohl jeho cizokrajný původ, vždyť pochází až z Brna a za Českou Třebovou, jak známo, začíná Asie. Navíc má černošské rty!

Takže když k němu přistoupil váhavý těžkooděnec, Janek předstíral, jako by šála na stromě byla jen další kobzovina na oživení veřejného prostoru, a přesvědčivě spustil: „Uau, dis is dženujin ček ártpís, van handrd prsent nečrl. Jú ken bet on it. Or jú ken slep it. Lajk diz. Or ívn litl mór hárdr.“

To už k němu přiběhla i Markéta: „Ja ja. Daz ist ajn gezamkunstuék!“

A těžkooděnec se nezmohl než na „turisc many uelkam“ a šel pomoct kolegům se zatýkáním Jana Nováka, pro kterého si premiér vymyslel speciální trest, a totiž doživotní veřejně prospěšné práce ve vodňanské drůbežárně.  

Než odjedou policejní kordony, napadlo Janka vrátit se k poeziomatu a překládat Markétě jména básníků do ingliš lenguič: „Pítr Pír, Žorž Dráj, Oulajna Gouldfinš, Simoun Sígul, Rejdek Smól...“

Náměstí a roura, tak by se dal vyjádřit poměr prózy k poezii. Próza se nedá přehlédnout, chce sloužit všem, pomáhat s orientací ve vymyšlených světech, zneklidnit, strhnout nebo dopřát odpočinku, ba zkušenému podnikavci i něco vynese... (Varum ich zó vajze bin?) Zato poezie si kdekdo ani nevšimne, tratí na ní básníci, čtenáři i hloupí nakladatelé, je zkrátka absolutně neefektivní a jen si tak monstrózně zeje u nejbližší lavičky jako otvor-pozvánka do zastavěných vrstev jazyka.