(5) Quo vadis, narace?!

Derek byl nesnesitelný. Pořád hustil do Markéty nějaké somároviny, a tak se Janek cestou do Fra svalil na záda, a jako by na nich měl kolečka, odrážel se nohama po cyklostezce. V podchodu u Národního muzea na sebe omylem svalil nějakou zrzku. Ta zaječela a honem se z něho zas sesunula, aniž si stačil rozepnout knoflík u kalhot, ba co hůř: zlomil si vaz o patník a vyvrcholil s bradou napasovanou v nějaké větrací mřížce.

Pokus číslo dva: Derek byl nesnesitelný. Pořád hustil do Markéty nějaké somároviny, a tak se Janek v duchu proklínal, že si nabrnkává zrovna intošku, když by stačilo vyvěsit na nástěnku v Bille inzerát „Muž hledá ženu“, zadat své telefonní číslo a najít si někoho lidového, jako byla babička. Splnit si pálavský sen… To by ale nesměl zahodit telefon do odpaďáku, potom co mu volal Balaštík. I když ta představa vyvěsit hledačský inzerát bez kontaktních údajů, tak vlastně vznikají básně.

Pokus číslo tři: Derek byl nesnesitelný. Pořád hustil do Markéty nějaké somároviny, a tak to Janek už nevydržel a pokusil se přemostit komunikaci vznešenějším směrem: „Víte, že na Leonardově obrazu Dáma s hranostajem je ve skutečnosti fretka?“

Pokus číslo čtyři: Derek byl nesnesitelný. Pořád hustil do Markéty nějaké somároviny, a tak si Janek cestou do Fra povídal sám se sebou: Jak se máš, Jane? Stál ti ten román za to, aby ses stal cizí literární postavou? Nebo si i tyhle odvetné variace píšeš celé sám? Warum schreibst du? Chceš si na rozdíl od Kundery pohlídat svůj obraz, což jde jenom tak, že sám sebe znemožníš? A lásku si bereš jako rukojmí? Vážně. Je. To. Tak. Jednoduchý?