(4) Půjdeme do Fra

Upozornění: V téhle kapitole se nic moc nestane. Vkládám ji sem čistě z bezpečnostních důvodů, protože ve vašich životech se toho taky moc neděje, tak aby vás nenapadlo se zastřelit skrze své elektronické zařízení.

„Tohle je…“ chystala se Markét představit Janka svému kamarádovi a naopak.

„Veď ja viem, ty jsi napísal tie eseje o láske a internetu, sú toho plné reklamy, ako sa to… Počkaj… jsi Jano, hej? Taký čierny fľak je tam. Jano Nemček!“

„Němec. JAN Němec. A napsal jsem milostný román.“

„A tohle je Derek,“ zachraňovala situaci Markéta, „zabývá se genderovými stereotypy a perspektivou cynizmu. Nevadí, že by s náma zašel na sklenku?“

Janek polkl, což si vyložila jako – nevadí.

„Ty kokos, už viem! Čo na to bývala priatelka? Takto ju zneužiť pre vlastnú popularitu…“

„Šlo mi o něco trochu víc…“

Ale Derek se jen nevěřícně smál, tak jako všichni doktorandi, kteří už bytostně ztratili kontakt s tou jednou jedinou jednotou, a zaprodali svého génia Velkému Kompilátorovi.

„Kam půjdem?“ vyrušila je opět Markéta.

„V Praze znám jenom knihovnu Václava Havla,“ přiznal se Janek.

„A knihovnu Vladimira Mečiara tu nemate?“ ucedil ironik z Bratislavy.

Být v Brně, mohli by jít do Trojky.

„Takže do Parlamentu jdou petříčkovci, tam nejdeme,“ projevila Markéta svou bystrost, „ti ostatní zaplní Týnskou a Hybernskou. Unijazz je zavřenej, Řetězovka taky, co třeba Božská lahvice? Vlastně ne, tam dneska předávají cenu Evě Klíčové.“

„Klíčová je v Praze?!“ vyděsil se Janek, „a jakou dostává cenu, prosím tebe? Za kritiku Marka Šindelky?“

„Za kritiku obecně.“

Janek si chtěl odplivnout, ale před chvílí to polkl.

„Hej, Klíčová je kanón,“ spustil Derek obhajobu Jankovy velké rivalky, ten ho ale už neposlouchal. V jeho představách se otevřela nebesa a na zlaté tyči se dolů spouštěl gentleman George Clooney. Ale ne jen tak ledajaký Clooney. Byl to český Clooney, Clooney z Černošic. Básník Petr Borkovec.

„Půjdeme do Fra,“ zahlásil. A v duchu taktizoval, že jestli ho ten Derek nepřestane srát, tak ve Fra najde přinejmenším jednoho dva básníky, nebo aspoň Ondru Lipára, kdo se s ním ochotně pohádají. A on si konečně pokecá o samotě s Ninou. Vlastně s Markétou!